Zamyšlení nad smutným víkendem karlovarského dívčího volejbalu.
Zamyšlení nad smutným víkendem karlovarského dívčího volejbalu.
V neděli jsme bohužel definitivně přišli o medaili z nejprestižnější republikové soutěže žactva.
V předchozích 3 kolech jsme se vždy bez problémů umístili na 2.místě v republice. Do předposledního kola jsme ovšem odjeli bez dvou klíčových hráček základní sestavy a zatímco ostatní družstva v závěru turnaje naopak posílila o hráčky extraligy a šikovné hráčky z jiných družstev, my jsme byly oslabeny o dvě nejlépe přihrávající hráčky. Hned první den se zranily další 3 hráčky základní sestavy a přesto, že to muselo hodně bolet, celý turnaj dohrály až do konce. Holky vyhrály 3 zápasy a 8 bodů by normálně stačilo na 5. místo, ale při takto vyrovnaném turnaji to dnes bohužel nestačilo a ze 3 družstev se stejným počtem bodů jsme nakonec sestoupili my.
Holky, Vám co jste jely a bojovaly, patří můj obdiv a veliký dík. A ty slzy a uplakané oči na konci mě přesvědčily o tom, že jste i přes veškerou nepřízeň osudu opravdu chtěly. Mě slzy tekly také a nestydím se za to.
Celou cestu do Tater jsem přemýšlel nad tím, co jsme mohli udělat líp a jak je možné, že družstvo, které celou dobu hrálo na vrcholu této soutěže najednou sestoupilo.
Myslím, že vedení klubu a trenéři za poslední 3 roky udělali maximum pro to, aby tato sezona byla úspěšná, ale pokud chceme zůstat klubem, který si vychovává vlastní hráčky, pak se bez podpory samotných holek a hlavně jejich rodičů neobejdeme. Důkazem toho, že i s vlastními hráčkami jde hrát kvalitní volejbal na republikové úrovni, je pro mě družstvo Kralup.
Nemá smysl hledat viníka ani nadávat na nespravedlnost osudu, takový je sport, musíme se z toho poučit a jít dál.
Michal